Něco na úvod

Základní informace o Islandu

Island je evropský ostrovní stát v Atlantickém oceánu jen pár kilometrů jižně od severního polárního kruhu. Geograficky má Island nejblíže Grónsku (290 km) a Faerským ostrovům (420 km). Na severní cíp britských ostrovů je to z Islandu 800 km jihozápadním směrem, k pobřeží Norska pak 970 km.

S rozlohou 103 tisíc km2 je Island o třetinu větší než Česká republika, respektive dvakrát větší než Slovensko. Na této ploše přitom žije pouze 313 tisíc obyvatel (tedy tolik, co třeba v Ostravě), z nichž navíc většina žije na malém jihozápadním výběžku Reykjaness, čili v hlavním městě (Reykjavíku) a jeho nejbližším okolí. Více než třetina Islanďanů žije v Reykjavíku. Pro ilustraci: představte si území celé České republiky dohromady s půlkou Slovenska až po Banskou Bystricu. Na této ploše si představte, že by 200 tisíc lidí žilo v okrese České Budějovice a celý zbytek území od Aše až po Banskou Bystricu by obývalo 100 tisíc obyvatel.

Toto řídké a nerovnoměrné rozložení obyvatelstva Islandu samozřejmě souvisí s geografií celého ostrova. 62 % plochy představují pustiny, tj. lávová pole, sirné oblasti, rozlehlé plochy šutrů a různé variace na téma měsíční krajiny. Vodní plochy tvoří 3 %, největší evropský ledovec Vatnajökull 8% a zbývající ledovce 4 % povrchu Islandu. Vegetaci se daří pouze na 23 % povrchu, a to pouze na jihozápadě ostrova a v úzkém pásu podél celého pobřeží.

Při tomto pohledu na geografii Islandu se není co divit, že dopravní tepnou je silnice číslo 1, která obkružuje celý ostrov, a nehostinným vnitrozemím prochází pouze tři „silnice“, které spojují jih se severem. Tyto vnitrozemské „silnice“ jsou však spíše kamenité, v lepším případě štěrkové, cesty, průjezdné pouze v letní sezóně.

Island je velmi bohatá země. Nejen přírodně, ale i ekonomicky - alespoň donedávna. Měřeno hrubým domácím produktem na hlavu podle kupní síly byl Island v roce 2006 třetí nejbohatší ekonomikou světa po Norsku a USA. Může za to především obrovský rozmach islandské ekonomiky v druhé polovině 20. století a fakt, že je Island velmocí v rybolovu a že má velmi levný přístup k energii. Skutečnost, že Island leží přímo v místě střetu euroasijské kontinentální desky s americkou kontinentální deskou, totiž způsobuje velmi živou tektonickou činnost a tím i generuje teplo, jež lze využít k výrobě elektrické energie. Struktura vývozu je dosti jednotvárná – hlavní část tvoří mořské produkty (42 %) a výrobky těžkého chemického průmyslu náročného na energii (39 %). Island je tak ukázkovým příkladem malé otevřené ekonomiky, která se specializuje na dvě oblasti, v nichž je klíčovým světovým producentem, a širokou škálu ostatních produktů, včetně nejzákladnějších potravin, musí dovážet.

Nadto se Islandu v posledních desetiletích podařilo vyšvihnout se na špici v oblasti služeb, především finančních. Právě na svou velkou orientaci na finanční služby a na náhlé zbohatnutí obyvatelstva, které během jedné generace pozměnilo základní vzorce chování (např. dobrými ekonomickými vyhlídkami způsobená tendence k okamžité spotřebě, a tedy zvýšení míry zadlužení běžného Islanďana), v posledním roce vážných turbulencí na světových finančních trzích však ostrovní ekonomika doplácí. Na ekonomickou pomoc dokonce musely přispěchat další skandinávské země. Na podzim 2008 se Island dostal až na pokraj státního bankrotu. Razantní rozpad islandského ekonomického úspěchu má také za následek stále častější politické debaty o prolamování ekologických limitů a větším využíváním islandského přírodního bohatství k ekonomickým účelům.