(túra v Landmannalaugaru)
Ráno už naštěstí neprší. Vyzvedáváme si nabitou baterii do foťáku – za poplatek 200 ISK nám ji místní správcové chaty přes noc nabili. S nabitím přístrojů jsme to tentokrát podcenili, neboť jsme netušili, že narozdíl od Kerlingarfjöllu tady proud jde jen v noci a brzy ráno a veřejně nejsou žádné zásuvky k dispozici. Totální vybití hlásí i druhá baterka a také náš jediný mobil, ale nakonec nabíjíme jen jednu a snažíme se fotit úsporně.
Na trek nakonec vyrážíme až v 11:00, tedy klasicky o něco později, než jsme chtěli, ale máme čas i světlo celý den, tak není kam spěchat. Počasí je lepší než včera odpoledne a večer, je sice oblačno až zataženo, ale neprší, naopak místy vylézá sluníčko.
Naším prvním cílem je vrchol hory Brennisteinsalda a poté část slavné trasy Laugavegur až k oblasti horkých pramenů zvané Stórihver. Cesta vede rozlehlým lávovým polem Laugahraun a poté údolím plným potůčků a říček, kde dokonce po vodě plují labutě. Pak už stoupáme na vrch nejbarevnější hory Landmannalaugaru, toto označení však pochopíme až na zpáteční cestě.
Na vrcholu Brennisteinsaldy jsme ve 12:20, potkáváme zde asi pětačtyřicetiletého otce a jeho dvacetiletou dceru, jsou z východního Německa – z Rostocku. Vzájemně se fotíme, pijeme čaj a vyměňujeme si zážitky z Islandu. Dozvídáme se, že v sobotu odpoledne má v Reykjavíku koncert Björk a Sigur Rós, vystoupení bude venku, zadarmo, na podporu ochrany životního prostředí na Islandu. Škoda, že tou dobou už budeme v letadle. Raději jsme se to snad ani neměli dozvědět…
Po dvacetiminutové pauze na vrcholu hory scházíme z kopce dolů a asi hodinu jdeme po hřebenech kopečků až ke Stórihveru. Obdivujeme vroucí vodu vystřikující ze země a jen asi 15 metrů vedle pijeme naopak ledovou vodu z jiného potoka.
Trek je poměrně frekventovaný, cestou k horké oblasti i nazpátek k Brennisteinsaldě potkáváme každou chvíli skupinu nebo jednotlivce. K tomu kolem pobíhají britské děti, které tady mají jakousi bojovku.
U Brennisteinsaldy si dáváme pozdní oběd a váháme, zda pokračovat dále na Blahnúkur anebo výstup na vrchol vzdát a vrátit se už zpět do kempu. Nakonec se rozhodujeme pro pohodlnější variantu a míříme ke stanům. Konečně vidíme kopec, na který jsme ráno vystoupali, v celé své kráse – je jakoby stvořen z barevných pruhů – střídá se tady růžová, oranžová, bělavá, zelená i modrošedá.
O něco dále za lávovým polem Laugahraun kráčíme podél řeky Graenagil, jejíž voda má silně železitou chuť. A těch barev v ní! Kameny i tady hrají všemi odstíny a barevnými kombinacemi, efektní jsou zejména ty zelené. Kopce nad řekou vypadají díky šedivozelenkavému nádechu pro změnu jako potažené plísní.
Když v 17:00 přicházíme do kempu, začíná pršet a déšť neustává dlouho do noci. Jsme šťastni, že jsme se rozhodli túru na Blahnúkur vynechat a jsme v suchu a teple stanu. Vaříme polévku a brzy usínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat