(Skógar – Dyrholáey – Landmannalaugar)
Ráno nás kolem půl deváté budí opět ostré sluneční paprsky. Rychle se převlékáme a spěcháme nahoru do kopce podívat se k horní části vodopádu. Zhruba 380 železných schodů je nakombinováno se schody přírodními. Kdyby tady železné schodiště nebylo, byla by zřejmě ze stezky jedna velká klouzačka, půda je tady totiž dost podmáčená, hlavně ve své spodní polovině. Shora je nádherný výhled na Skógar a dále k moři. Máme konečně štěstí na duhy. Legenda praví, že osadník jménem Thrai schoval za vodopád zlatý poklad – někdy vidíte, jak se třpytí ve slunci...
Cestou dolů zpět na parkoviště potkáváme první Čechy za celou naši dovolenou. I kdyby na sebe nakonec zhruba čtyřicetiletí manželé nezačali cosi pokřikovat, bylo by nám na 90% jasné, že to jsou krajané. Každý turista, kterého jsme doposud potkali, sám hned zdravil nebo pozdrav Hi oplácel – paní, kterou jsme minuli na schodech, se k nám místo opětovaného pozdravu raději otočila zády, nepozdravil ani její partner...
O půl desáté odjíždíme zpět směrem k Dyrholáey, opět máme štěstí. Ještě včera byla cesta ke 110 metrů vysokým útesům s efektní skalní bránou uzavřena kvůli hnízdění ptáků, dnes už se sem smí. Nejjižnější islandský výběžek si prohlížíme z východní i západní strany, kde Francouzi právě točí reklamu na Audi.
Po jedenácté sjíždíme k Víku, konečně nacházíme otevřenou banku a vyměňujeme Eura (za 200 EUR dostáváme 25460 ISK). V místním supermarketu kupujeme chleba, salám a jogurty a dobíráme deset litrů benzínu za 1865 ISK. Když ve 12:30 opouštíme tuto veskrze praktickou zastávku, svítí na palubní desce údaj 67426 kilometrů.
Vracíme se stejnou cestou, kterou jsme včera přijeli, a to až k odbočce na silnici F208 zvanou Fjallabak Nydra neboli cesta "Za horami". Modlíme se, abychom zvládli přejet náročný terén této horské pisty, mnohem horší než je Kjöllurská cesta.
Těsně po druhé si děláme dvoukilometrovou zajížďku k ohnivé rozseddlině Eldgjá, začíná však hustě pršet, a tak rychle zalézáme zpět do auta, opouštíme území největší erupční pukliny na světě a pokračujeme v cestě do Landmannalaugaru. Nedaleký vodopád Ófaerufoss, který do roku 1993, než jej roztrhal mráz, zdobil přírodní skalní most, vynecháváme z programu.
Cesta není jednoduchá, ale Jimny ji zvládá hravě, včetně jízdy korytem řeky i mnoha brodů, místy mělkých, místy na pováženou hlubších. Před jedním takovým nás zastavuje zhruba padesáti- až šedesátiletý Němec s přísným výrazem v obličeji a vlastním 4WD autem. Radí nám, abychom řeky nebrodili tak rychle, přehodili pohon ze 4WD na 4WD-L a přejeli ji hlemýždím tempem, jinak prý hrozí, že se nám do motoru dostane voda – a takovou poruchu nepokrývá pojistka... Končíme tedy se zábavným stříkáním vody kolem nás a raději opravdu jezdíme pomalinku v závěsu německého vozu.
Těsně před Landmannalaugarem si děláme krátičkou fotopauzu u jezera, v němž se s přesností zrcadla odrážejí okolní barevné zaoblené kopečky. Ideální místo na panoramatický snímek. V 15:30 brodíme poslední dvě celkem hluboké řeky, není to však s přejezdem tak strašné, jak nás v Čarodějných horách varovali Maďaři. Obecně nutno zkonstatovat, že stav vody je touto dobou už poměrně nízký. Jsme v landmannalaugarském kempu, kde strávíme tentokrát dvě noci. Na tachometru je 67557 km.
Od původního plánu vyrazit ještě dnes na nějaký kratší trek upouštíme. Poslední dny byly hektické a je čas na trochu odpočinku. Vaříme si kuskus, stavíme stan a obkládáme jej kameny, kterými kotvíme i kolíky, aby nám neodfouknul, přece jen je tady vítr dost silný. Sice neprší, ale mraky se honí rychle po obloze a je celkem zima. Jdeme si prohlédnout kemp, sprchy a umývárny, přírodní jezírko se dvěma přítoky vroucí vody a hledáme "wardena", kterému zaplatit kemp. Tady je trochu dražší, za 900 ISK na osobu, tedy za dvě noci a dvě osoby to dělá 3600 ISK. Během placení potkáváme dalšího Čecha – tentokrát však sympaťáka. Mladý muž se svou přítelkyní právě dorazil rovněž ze Skógaru, ovšem pěšky. Šli ještě delší trek než je neslavnější Laugarvegur z Landmannalaugaru do Porsmörku, a šli ho s batohy na zádech místo doporučených šesti jen tři dny! Velký obdiv.
Počasí se horší, ale neodoláváme a jdeme se naložit do teplého jezírka. Voda je příjemně vlažná, ale vyloženě teplá na prohřátí jen velmi těsně u míst, kam vtékají horké prameny. O jeden z nich se dělíme s dalšími třemi lidmi. Po dvacetiminutovce si dáváme pětiminutovou sprchu za 3x100 ISK v umývárnách a jdeme zalézt do stanu. Venku začíná pršet a za bubnování deště o celtu ve 22 hodin usínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat